Měla jsem to štěstí, že jsem se po narození nedostala do velkochovu. Tam bych musela celých 18 měsíců žít ve smradlavé temné hale v kleci nacpané k prasknutí a jen snášet vajíčka. Pak by mě poslali na jatka. Přitom my slepičky se můžeme dožít i více než 10 let a máme moc rády sluníčko, trávu, žížaly a běhání… A proto jsem se narodila já. Jméno mám po mamince, Vendule Brožové (www.eko-darek.cz). Ušila mě, abych pomohla zachránit právě ty smutné slepičky ve velkochovech. Můžete mě koupit na: www.zelenadomacnost.com Za peníze získané mojí koupí bude možné vykoupit z hrozných podmínek klecového velkochovu minimálně jednu slepičku, nebo zajistit péči o ní na několik týdnů. Snad pomůžu i tomu, že více lidí pochopí, jaká vajíčka kupovat v obchodech, aby další slepice nemusely do toho zamřížovaného vězení. Vždyť ony nic neprovedly.
Budu moc ráda, když si mě koupíte. Každý večer totiž myslím na těch skoro 6 milionů slepiček v klecích jen v Česku. V noci se mi pak zdá, jak vy lidé otvíráte tyhle klece a odnášíte úplně všechny zbědované slepičky tam, kde konečně poznají co je domov… Vaše Vendulka

A my slibujeme, že o Vendulce, o slepičkách, na které večer myslí, a o projektu Petra Dobrého na jejich záchranu „Slepice v nouzi“ napíšeme v některém z příštích čísel PDČ.