Od jara do podzimu jste se na stránkách Pravého domácího mohli setkávat se semenářským seriálem, který jsme připravovali ve spolupráci s panem Petrem Dostálkem z Gengelu (gengel.cz) a Adélou Hrubou. Oběma tímto moc děkujeme za milou spolupráci. Vyhlásili jsme i semenářskou soutěž. Mohli jste posílat své semenářské úspěchy. A jak to dopadlo?

Sešly se nám 3 moc hezké příspěvky, které tímto rádi zveřejňujeme pro inspiraci. Všem soutěžícím Gengel pošle sadu zajímavých a osvědčených semínek starých odrůd na další sezónu. Gratulujeme!  

Soutěžní příspěvek číslo 1:

Moje semínka fazolí pochází od tchána, který bydlí v Jestřebích horách. Dal mi je asi rok po svatbě. Byla to moje první semínka. Jelikož jsem nikdy předtím nic nepěstoval, zahrabal jsem ty fazolky do země a prostě čekal. Absolutně nepolíben křížením druhů, vždycky jsem je dával tak nějak namíchaně. Letos mně poprvé vyšly barevně zvláštní máslové fazole – fialové s několika černými čmouhami. Je ta příroda ale čarodějka. Docela by mě zajímalo, zda je to nějaká známá odrůda? Dnes už sázím „permakulturně“ (nebo líně?) fazole pod ovocné stromky, aby se po nich pnuly a zároveň je hnojily dusíkem. Je to docela napínavé, když na stromě najdete jablko nebo švestku a vedle visí lusky fazolí a opodál třeba i dýně…

PDČ a celý tým zdraví Jan Mazák se svou rodinkou :)

Soutěžní příspěvek číslo 2:

Zdravím všechny do mého nejoblíbenějšího časopisu. Rozhodla jsem se zapojit na poslední chvíli do vaší semínkářské soutěže. Celý život bydlím na vesnici a semenaření mne provází pořád. S babičkou nebo s maminkou jsme sbíraly semínka hlavně květin, vyměňovaly se sousedy, prostě typický venkov. Potom, co jsem ve vašem časopise četla o Semínkovnách, jsem se v červenci přihlásila na kurz semenaření v Praze a v srpnu jsem založila vlastní Semínkovnu, která sídlí v našem medovém obchůdku. V Semínkovně jsou hlavně semena moje, mojí maminky, ale už mám i pár přírůstků od návštěvníků. Ti také dostávali starší čísla časopisů, které jste posílali. Na fotkách je vytrvalý hrachor, lichořeřišnice a afrikány. Věřím, že se příští rok pustím víc do semenaření zeleniny a že Semínkovna najde své příznivce. Je to vlastně jednoduše geniální nápad. Přeji spokojené čtenáře a prima nápady do dalších čísel.
S pozdravem
Kamila Rubešová
www.kozominskymed.eu

 

Soutěžní příspěvek číslo 3:

Do soutěže o semínka zasílám fotografie BÍLÉHO MÁKU. Je to už pár let, co si mne tato rostlinka našla. Jsem člověk zaměřením bio – eko – zdravá výživa, a tak není divu, že rozum bil na poplach za konzumaci máku z důvodu vysokého obsahu lehce stravitelného vápníku, zatímco mé chuťové buňky tato olejnatá semínka se stejnou intenzitou odmítaly. Při pročítání seznamu starých odrůd mi padl zrak na bílý mák a zvědavost rozhodla jeho pěstování vyzkoušet. S pěstováním máku jsem neměla žádnou zkušenost, a tak dle hesla „Čím hloupější sedlák, tím větší brambory“ byla hned první úroda nad očekávání dobrá. A světe, div se, dobrý byl i mák. Svou oříškovou příchutí si mne získal, proto zasílám i recept na zdravé makové koláče:

Na těsto potřebujeme: 100 g hladké pšeničné mouky, 60 g hladké špaldové mouky, 60 g polohrubé mouky, 20 g kukuřičné mouky, 15 g přírodního cukru, 1,5 g droždí, 150 ml vody 15 g slunečnicového oleje a špetku soli.

Ze 150 g mletého bílého máku, 50 g hrozinek, 50 g cukru a trošky mléka uvaříme hustou kaši, kterou použijeme na ozdobení koláčů.

Koláčky klademe na olejem potřený plech a necháme chvilku vykynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 220 stupňů, po 10 minutách snížíme teplotu na 180 stupňů a dopečeme dozlatova.

Úplně první semínko mého zahradničení zasela kdysi dávno babička. Jen stále dumám, který její počin mne ovlivnil více. Babička prožila dvě světové války a byla příkladem té nejpilnější hospodyňky, která i přes svůj věk a zdravotní potíže pečovala s láskou a pokorou o vše živé. Ovlivnila mne však i tím, jak nám vnoučatům často hrozila: „Ne abyste začali hospodařit v zemědělství, je to jen dřina a bída!“ Nebyl důvod jí nevěřit. Přesto se na mne dnes culí ukončená nájemní smlouva a dvouhektarový pozemek si brzy oddechne od náporu kol těžkých traktorů a chemických hnojiv. Že by babička netušila, že odříkaného největší krajíc? Paradoxně je důvodem mého hospodaření opět bída. Jako účetní v kanceláři daňového poradce mám tu čest poznávat bídu z jiné stránky. Denně kolem sebe vidím bídu duševní…

Petra Cháberová