top of page

Zkouška pece ... vše ok

April 17, 2016

Slíbili jsme, že přímo na akci Chlebopečení 23. 4. dopoledne v Čelákovicích ukážeme, jak se peče chleba. A peče se v peci. Ale na náměstí? Ano, i to máme vyřešené. Na náměstí dopravíme mobilní pec, kterou jsme si zapůjčili od Albrecht street food circus. Doposud se v ní pekli hlavně pizzy, takže chleba - to bylo třeba odzkoušet. A povedlo se, chlebíčky byly upečené do křupava... 

Konečně bochník - Díl 4.

April 01, 2016

Text: Kateřina Varhaník Wildová

 

Pravé domácí chlebopečení, díl 4.

 

23.4. Den chlebopečení s pravým domácím

Mouky, kvásky, formy připravit, trouby roztopit! Chlebopečení s Pravým domácím časopisem se valem blíží, takže je tady čas na rekapitulaci všech našich dosavadních částečných poznatků a důvodů, proč to vlastně všechno děláme, a také na jeden z osvědčených receptů. Taky mě moc zajímá, jaké nové cesty otevřelo chlebopečení vám. Napiště mi. S pěti autory zajímavých příspěvků se ráda potkám při vlastním domácím chlebopečení v následujících měsících.

 

Změna obtížná, nikoliv nemožná

Říká se, že zvyk je železná košile. Určitě na tom je hodně pravdy. Měnit zvyky a návyky je věc náročná, nikoliv nemožná. Se spotřebními návyky je to podobné. Třeba já, když jsem se učila od maminky vařit, tak mi říkala: „a teď tam přidám koření a vegetu“. Vždycky se u nás doma vařilo s vegetou, já jsem to nějak převzala a vařila jsem s vegetou taky. Pak mi došlo, že jí možná ani tak používat nechci, akorát jsem dumala, čím to nahradit. Logicky: pokud se jedná o kořenící směs, tak když okořením jídlo po svém, tak jí vlastně nepotřebuju. Z mojí domácnosti podobně zmizel masox, vytratilo se maggi do polívky. Dřív jsme mívali v lednici jogurty ve skleničkách nebo v kelímkách, tak jak jsem se je naučila nakupovat v obchodě, když jsem byla malá. Trvalo to nějaký čas, než mě napadlo, že to tak vůbec být nemusí, že nakupovat je po skleničkách je blbost, když si můžu jogurt rozmnožovat sama a nenechávat za sebou ekologickou stopu v podobě všech těch obalů. A taky jsem vyrůstala s tím, že se peklo s práškem do pečiva, a že byl doma taveňák. Aby bylo něco rychle na chleba. Teda na chleba… Na Šumavu v igeliťáku. No a nakonec to netrvalo ani moc dlouho a některé spotřební návyky z rodiny se z mého života vytratily. Vystřídaly je jiné. Ty, co si vědomě vybírám.

 

Luxus zacházení s vlastním časem

Pečení chleba se stalo součástí mého času. Ono totiž, času máme všichni stejně. Jde o to, jak si vybereme ho zaplnit. Mám dojem, že pečením chleba si nepřidělávám práci. Prostě dělám jinou činnost než předtím, kdy jsem ten chleba šla koupit. A musím říct, že je to po zásluze luxusní statek věnovat svůj čas a energii chlebu. Taky bych mohla skočit pro chleba do večerky a ušetřený čas věnovat válení se na gauči a přepínání televizních programů, a to by pak ta moje energie šla úplně jinam. No a já říkám: „Nebojme se luxusu a buďme na sebe hodní.“

Vždycky mi přišlo takový zvláštní, jak to chodí v tom seriózním profesním světě. Možná jste si toho taky všimli. Když se pracuje pro zákazníka, tak to musí být tip-top. A protože je té práce vždycky nad hlavu, tak pak sám sebe člověk trochu ošidí. Všichni se vlastně permanentně šidíme, abychom poskytli servis klientovi. Pak aby na nás trocha luxusu zbyla, musíme se sami stát klienty. Skutečně musíme? Nemusíme. Já nesouhlasím a navrhuju, aby kovářova kobyla přestala chodit bosá! Měli bychom se naučit sami sobě ten luxus (tedy čas a energii) poskytovat. A také přátelům, a těm mnohokrát zmiňovaným sousedům. Ještě si pamatuju, že jsme u sousedů v činžáku občas zvonili, když nám došla sůl nebo mouka. Teď už se to moc nenosí, takže proč nezavést společné pečení, abychom se líp poznali?

 

Zkusil jsem a rád zaplatím

Když si člověk něco vyzkouší na vlastní pěst a zjistí, co která práce vyžaduje, rád pak za službu zaplatí poctivou cenu. Dokáže ohodnotit, kolik energie, zkušenosti nebo snahy v tom kterém produktu nebo službě je. Například kamarádka plánuje po letech zase vymalovat byt. Minule to zkusila sama s kamarády a zjistila, že to prostě není její parketa, a že bude vlastně hrozně spokojená, když za vymalování někomu dobře zaplatí. Stejně tak s chlebem. Když pekař lidem ukáže, jak upéct chleba a každý si to sám vyzkouší, pak lidé spíše zaplatí za kvalitní bochník poctivou cenu a nepátrají, jestli to nebudou mít u konkurence levnější.

Od té doby, co sama peču, na chlebu nešetřím. Když nemám zrovna možnost sama péct, třeba na cestách, pátrám po dobrých pekárnách a nenechám si pusu zacpat nějakou prefabrikovanou lepeninou. Stejně tak se sýry. Od té doby, co se zabývám jejich výrobou, jsem za kvalitní sýry ochotná zaplatit víc než dřív. Vím, kolik je za tím práce, a jsem ráda, že někdo byl ochotný tu práci dobře odvést.

 

A recept na konec

Na zhruba kilový bochník zadělávám z půl kila mouky. Přidám lžičku soli, možno dvě. Kmínu tak akorát. Dají se přisypat semínka, ale pozor, jestli si chcete chleba vylepšit ořechy, tak je tam šoupněte, až bude mouka zpracovaná s vodou a kváskem. (Připomínám, že kvásek je možné sehnat přes kváskovou mapu, získat od sousedů nebo osobně vypěstovat). Přidáme cca půl litru vody, kvásku stačí polévková lžíce. Vařečkou těsto zpracujeme. Když máme zaděláno a dosyta jsme se vyřádili s ořechy a semínky, těsto může putovat na vál, na hromádku další mouky. Tu do těsta zapracovávám tak dlouho, až je možné z těsta vytvarovat bochníček.

Bochníčky putují do vymaštěných forem. Jako mazadlo funguje výborně vepřové sádlo, mám vyzkoušenou vegetariánskou verzi s olivovým olejem. Co se týče konzistence, tak je to někde na hraně. Nechci chléb moc uválený a suchý, takže to chce nějakou zručnost. Z těsta musí být možné bochník vytvarovat a umístit ho do formy, bez které by sám nedržel tvar. Počítejte s tím, že při kynutí chleba svůj objem chleba zdvojnásobí.

Tak, a teď ho někde necháme v klidu a v teple odpočívat. Aspoň osm hodin (v zimě spíš delší dobu) nám chleba bude nabývat, tak je dobré si to nějak rozumně naplánovat. Je možné připravit chleby večer a péct ráno. Anebo naopak připravit chleby ráno a péct večer.  Samotné pečení probíhá asi hodinu, asi na dvě stě stupňů. Ideální je péct v troubě horkovzdušné na sto devadesát, to je úplná hračka. Když je chlebů víc, vyplatilo se předehřívat troubu na více stupňů, protože plechové formy teplotu rychle snížily a změnil se tak i čas pečení. Na druhou stranu, když je chlebů míň, vyplatí se dát do trouby plecháček s vodou, aby chleby příliš nevysychaly.

A pečením to nekončí, máme tu ještě následnou péči při chladnutí. Z forem vyklopit a nechat dýchat, nějaká voda ještě z chleba musí vyjít. Když zůstanou ve formách, zdrcnou se tam a můžeme začít zadělávat nanovo. Prostě příliš velké šoky při chladnutí nejsou vhodné. Chleby můžeme rozložit na teplé formy nebo dřevěnou podložku. Pokusíme se to vydržet a chleba nekrájet ještě teplý. Pak hrozí, že se roztrhá a nás bude bolet břicho.

A pak jednu technickou radu na závěr pro ty, kdo si pečení chleba zařadili natrvalo do svého času. Při častém zacházení s moukou si dávejte pozor na odpadní trubky. Protože lepek lepí. Někdy raději myji kuchyňské nádobí od mouky venku hadicí, aby nedošlo k nežádoucím blokacím. A to je taky dobré vidět na vlastní oči. Člověk si tak snáz udělá obrázek, jak to asi lepí trubky nám. Takže zdar pečení a všeho s mírou.

 

Koukněte na: www.chlebopeceni.cz

Na FB: událost – chlebopečení

Kvásek:

www.pecempecen.cz – kvásková mapa

Spasí kváskový chleba vaše trávení?

March 01, 2016

Text: Maškrtnica

 

"Kváskový chleba máme rádi. Pečeme si ho doma a v obchodech hledáme ten pravý, bez přídavku droždí. Proč ale? Kvas zajišťuje příjemnou vůni a nakyslou chuť a taky delší trvanlivost. Potud je vše ok. Někteří lidé ale věří, že kváskový chleba dokáže vyřešit cokoli od celiakie až problémy s potencí. A tady cítím potřebu si to celé trochu ujasnit. Protože s výživovými a zdravotními hledisky je to u kváskového chleba, jak jinak, trochu složitější...", píše Maškrtnica na svém blogu. Celý článek najedete tady...  

Nese pytel mouky… Díl 3.

February 28, 2016

Text: Kateřina Varhaník Wildová

 

V minulém díle chlebopečení jsem psala o kvásku. Teoreticky mi to šlo výborně, ale prakticky jsem se dostala do úzkých. Po čtrnácti dnech putování po Maroku kvásek chytil plíseň. Také by byl zázrak, kdyby to přežil. Aspoň v tom máme jasno: z minulých let víme, že přemrznutí mu neublíží, ale putování po poušti v autě už nedává. Mám teď příležitost zkusit si to od začátku, tedy od výroby kvásku. Musím se přiznat, že se mi to zatím ještě nepovedlo, a je dost dobře možné, že to bude také tím, jak na cestách dostala zabrat naše žitná mouka. Na druhou stranu, lidé pečou také z mouky nakupované po kilových balíčcích v běžných obchodech, takže zkouším dál. Jedno je jisté, a to, že kvásek nelze vyrobit v pohybu. Zakládám teď třetí a pevně doufám. To prý pomáhá. Z předešlých dílů ovšem také víme, jak důležitou roli v chlebopečení hrají sousedé, tak jsem si v mezičase zaskočila za jednou sousedkou, abych se naučila, jak se dělá marocký „chobs“. A o tom je naše fotografická příloha. Kromě toho se v dnešním dílu dozvíte, že mezi čerstvě namletou moukou a starší moukou je rozdíl, že se nám tam poztrácí vitamíny a její vlastnosti při kynutí jsou horší, ale to máte asi jako s marmeládou. To, že se nám tam nějaké vitamíny poztrácí, neznamená, že nebude dobrá a že tam nejsou vůbec žádné.

 

Hurá na velký nákup

 

Takže se můžeme pustit do pátrání po mouce. Jako všechno je to samozřejmě věda. My jsme se spokojili s tím, že jsme si jednou za čas dojeli pro mouku do mlýnice, kde jsme pořídili padesátikilový pytel žitné chlebové. Z toho už se pár pecnů napeče. Baví mě nakupovat ve velkém. A moje děti se smějí, že když já jedu na velký nákup, tak to znamená úplně něco jiného, než když jiní lidé říkají, že jedou na velký nákup. V běžné mluvě se ten výraz používá pro cestu do velkého supermarketu, kde se naplní velký košík na kolečkách. Já jezdím k sedlákovi pro šedesát litrů mléka, pytel šrotu a pytel zrní. Anebo do té mlýnice, kde to všechno klepe a rachtá a hučí. Takový ten poklidný chod něčeho, co se nikdy nemá zastavit. A všichni jsou tam milí a v klidu a je vidět, jak jsou na ten mlýn hrdí.

No a ti, kdo chtějí přípravu chleba dotáhnout k dokonalosti, si pořídí mlýnek na mouku a půjdou cestou domácího mletí mouky. To už pak nesháníte mlýnici, ale rovnou producenta žita.

 

Metoda „otevírat pusu“

 

A jak zjistit, kdepak máme nějaký mlýn poblíž? Něco nám řekne internet, ale já upřednostňuji metodu „otevírat pusu“. V době internetu nás jako první napadne googlovat. To vůbec není k zahození. Naučila jsem se díky tomu spoustu věcí. Ale zase jedině tak, že všechno to googlování jde ruku v ruce s praxí. U internetu totiž hrozí to nebezpečí, že se do všech těch zajímavých informací zapleteme natolik, že nám nezbude čas cokoliv rukama udělat. Kdybych si akorát hledala informace, jak se vyrábí sýry, a připojovala se k facebookovým skupinám, které se tím zabývají, na stole u nás by žádný sýr nikdy nebyl. Mám odzkoušeno, že vyšetřování funguje líp, když se metody kombinují. Takže když se rozhodnu něco dělat, mluvím o tom s ostatními lidmi. Pokud možno s každým, koho potkám. A z těch lidí okolo mě vyplouvají částečky informací ohledně mého tématu a za chvíli už se slušně orientuji. A má to ještě další výhodu. Když všem vyklopíte, že chcete dělat sýry nebo chovat pštrosy, je to už trochu takový závazek. Spíš se pak k samotné akci dokopete, protože jenom o něčem mluvit je trapné. A v případě mlýna se může dost dobře stát, že ve vašem okolí vůbec žádný není (což je dost na pováženou), ale z některého ze sousedů nebo známých může náhodou „vypadnout“, že občasně jezdí někam, kde mlýn mají. Pak vám ji určitě rád doveze.

 

Mouka pro fajnšmekry

 

A teď zase zpátky k hlavnímu tématu. Ti opravdu poctiví pekaři a nadšenci si pořizují domácí mlýnky na mouku. A protože vím, že si mlýnek na mouku pořídili také v Tierra Verde, poprosila jsem o podrobnější informace tam. Dostala jsem vyčerpávající odpověď od odbornice Míši Sedláčkové a vy si ji můžete přečíst v následujících řádcích.

 

„Celozrnná mouka se vyrábí mletím celého zrna, tedy i jeho klíčku, které obsahuje cenné nenasycené mastné kyseliny. Takto získáme mouku, která obsahuje nejcennější složky obilného zrna – vlákninu, minerální látky, vitamíny, stopové prvky a enzymy nutné pro štěpení škrobu. Tato mouka na rozdíl od bílé rychleji oxiduje, tj. žlukne a ztrácí na své kvalitě. Při delším a nevhodném skladování se navíc snižuje obsah vitamínu a enzymů. Proto by měla být co nejčerstvější a měla by se skladovat v chladu. To je důležitý fakt především tehdy, pokud pečeme kváskový chléb, kdy mikroorganismy obsažené v kvásku jednoznačně reagují na čerstvost mouky. Čerstvě namletá celozrnná mouka je lehčeji stravitelná a snadněji a rychleji kyne.

Kvalitu mouky ovlivňuje i způsob jejího mletí. Používají se dva způsoby. Mletí na válcovém mlýně, nebo na kamenném mlýně. V současné době je díky velkovýrobě nejvíce rozšířeno mletí na válcovém mlýně. Mletí na kamenném mlýně je pomalejší, méně výkonné, což se v dnešní době moc neuznává. Zato se ale považuje za šetrnější, co se týká struktury a i výživových vlastností mouky. Použitím klasické technologie mlecích kamenů nedochází k negativnímu působení kovu na jednotlivé látky v obilí, které se projevuje především ztrátou některých nestálých vitamínů a minerálů.

Ideální varianta spočívá v pořízení vlastního mlýnku na obilí. Jeho výhodou je, že mouku budete mít vždy čerstvou a jen v množství, které potřebujete. Navíc bude namletá mezi dvěma kameny. Můžete si připravit i mouky z různých druhů obilnin, které nejsou běžně na trhu – mouku z jednozrnky, dvouzrnky, červené pšenice, kamutu, quinoa… i vlastní bezlepkové kombinace na přípravu bezlepkového kváskového chleba (mouku jahelnou, pohankovou a rýžovou). Čerstvě umletá mouka krásně voní, jsou v ní zachovány všechny živiny, kvalitní nenasycené mastné kyseliny a také skvěle chutná.“

 

Ať jste začátečníci, nebo pokročilí, určitě nepropásněte chlebopečení s Pravým domácím časopisem, které vyhlašujeme na 23. dubna. V dalším čísle vám nabídnu svůj osvědčený recept, který může všem posloužit jako návod a inspirace. Ale nenechte se příliš svazovat, co domácnost, to chleba. A to je dobře. Aspoň je co ochutnávat a vyměňovat!

 

 

Žitný kvásek bez hranic - Díl 2.

February 23, 2023

Text: Kateřina Varhaník Wildová ve spolupráci s Natašou Foltánovou

 

V minulém díle chlebopečení jsem se pokusila vysvětlit, že spotřební vzorce, které považujeme za žádoucí, můžeme také nenásilně rozšiřovat. A že nejlépe se takové vzorce šíří mezi lidmi, se kterými se běžně vídáme. Rodina bližší i vzdálenější, přátelé, známí, sousedi. Můžeme si toho spoustu přečíst v časopisech, na internetu, vyslechnout v televizi. Ale pokud všechny ty zajímavé poznatky skutečně nepřeneseme do našich kuchyní, zůstane jen u pěkných ideálů. Nechci se moc chlubit, ale za dva roky jsem určitě přes desítku nadšenců kváskového chleba získala, všem postupy vysvětlila, ukázala a obdarovala kvalitním kváskem. Když se tohle podaří každému, kdo se s námi do pečení pustí, věřím, že se skutečně něco může změnit.

 

Kvásek na cestách

 

Ne všichni, kteří ode mě kvásek dostali, pravidelně pečou. Vím to, protože jsem jim ten kvásek dávala několikrát. Tak dlouho ležel v lednici, že pozbyl své schopnosti mouku s vodou zvedat do požadované formy. Teda, podle mě je dost obtížné kvásek „zabít“. Určitě může zamrznout a svoje schopnosti neztratit. Před dvěma roky s námi cestoval v zimě přes Alpy, bylo mínus dvacet a dva dny nám tam zůstal v takové té rakvi na střeše auta, ve které normální lidé vozí lyže nebo surfy. Ono vlastně všechno v tom autě bylo přes noc zmrzlé na kost. Tam se ještě pár dní povozil, než jsem ho vytáhla v jiné kuchyni na Pyrenejském poloostrově s nadějí, že ho rozchodím. Rozchodila jsem. Pekla jsem z jiných druhů mouky než doma, prostě co se tady dá sehnat v trochu alternativních obchodech (žitná, špaldová). Žádná láce to ve Španělsku s kvalitní moukou rozhodně není, za kilo žitné mouky se běžně platí přes dvě eura. Letos, poučena, jsem do kufru auta kromě kvásku přibalila padesátikilový pytel žitné mouky ze mlýna u Brodců. A v mlýně také měli radost, že se jejich mouka podívá do světa. Ale zpátky k tomu kvásku. Chleba jsem pekla z jiné mouky, v dost neovladatelné plynové troubě, a stejně byly výsledky velmi dobré. Tak dobré, že se o zaučení přihlásila jedna dáma z Anglie, kam si také nějaký kvásek odvezla s sebou domů. Přijde mi to fascinující, jak ten kvásek může cestovat, šířit se a pronikat do kuchyní po Evropě. Letos ho zkusím vzít společně s chlebovkou z Brodců do Maroka. Schválně jestli se mu tam podaří v nějaké domácnosti zakotvit. Beru si to jako misi. Podobně jsem cestovala s jogurtovou kulturou a také některé sýry se dají „rozchodit“. Prostě s baktériemi a kvasinkami je dobré se kamarádit, občas je vzít někam na výlet a představit je dalším lidem. 

 

Vyrobit či vystopovat

 

Jak říkám, zabít kvásek je podle mě dost složité. Ale občas se to někomu povede. Pátrala jsem po příčinách a prý to může způsobit příliš mnoho soli, nekvalitní stará mouka nebo příliš vysoké teploty. Nejjednodušší potom je poprosit někoho, kdo kvásek má, aby vám nějaký nechal. Množení kvásku je úplně jednoduché. Po zadělání těsta na chleba stěrkou stáhneme zbytky kvásku do malé uzavíratelné nádoby a šoupnem do ledničky. Já jej takto obnovuji při každém pečení. Kvásek použiji do těsta celý a pak si ponechám malé množství na další pečení. Odpadá tak práce s „krmením“ kvásku. Před pečením se kvásek vyndá, aby se nezpracovával úplně studený. Také je možné ho trochu přikrmit žitnou moukou a smíchat s trochou vlažné vody. Líp se tak „rozchodí“, zvlášť když odpočíval v lednici delší dobu. Kvásek si také můžete vyrobit, úžasně dopodrobna zpracovaný návod nabízí například stránky Co nového na kopci. Tam najdete podrobný návod na výrobu kvásku krok po kroku včetně názorných fotografií a komentářů, co všechno se může pokazit a na co si dát pozor. No a pak je tady samozřejmě kvásková mapa. Na té si můžete najít nejbližšího nadšence, který se s vámi o kvásek podělí. A pak se můžete sami zaregistrovat jako „kváskodárci“. Stačí do vyhledávače zadat PečemPecen.cz, kde mimo jiné zjistíte, že kvásek skutečně nezná hranic. Nabízí se v Japonsku, na Novém Zélandu, v Indii… Ostatně, přesvědčte se sami.

 

Už se to zdá jednodušší?

Připojíte se k našemu dubnovému chlebopečení s Pravým domácím? Kvásek není žádná věda a kolegy na pečení už snad máte. Nebojte se připravovat těsto, nechat chleba kynout a péct v různých kuchyních. Tak nejlépe pochopíte procesy, které při přípravě chleba probíhají. Tak někdy jenom změnou prostředí zjistíte, co jste dělali špatně nebo dobře. Je chleba moc kyselý? Třeba kynul moc pomalu. Asi jste nenašli to správné místo. Když se na pečení podílí víc lidí nebo si sdělují svá pozorování, bezpochyby se jim dříve podaří celou věc zvládnout. Je to pátrání, je to experiment a velká radost, když se pečení daří. Moc nás budou zajímat vaše historky o tom, co se vám všechno při pečení nepovedlo a jak jste na to nakonec přišli. 

 

Pokud se vám nepodaří na dubnové pečení s Pravým domácím vyrobit nebo sehnat kvásek od sousedů či přes kváskovou mapu, určitě vás v tom nenecháme. Nataša Foltánová a kolektiv Tierra Verde pro vás kvásek namnoží a zájemcům na objednávku rozešle. Více se dozvíte v březnovém a dubnovém seriálu o chlebopečení

 

Posvítit si na spotřební vzorce - Díl 1.

February 01, 2016

Text: Kateřina Varhaník Wildová ve spolupráci s Natašou Foltánovou

 

Různě se dočítám, že můžeme hodně věcí ve společnosti změnit, když pozměníme své spotřební vzorce. Že svou uvědomělou spotřebou můžeme jako spotřebitelé ovlivňovat chování producentů a obchodníků, aby se k nám dostávaly kvalitní výrobky. A aby obchod sloužil lidem k uspokojování jejich skutečných potřeb, a nikoliv naopak. Všichni víme, že velké firmy utrácejí nemalé částky, aby nás, spotřebitele, manipulovaly k nakupování věcí, které vlastně nepotřebujeme. Spotřebitelé pod vlivem reklam a lákavých nabídek slouží ziskům nadnárodních firem. Jejich vlivem se pak ztrácí místní producenti a obchodníci, kteří na těch kterých místech skutečně žijí a svou činností přispívají k fungování místní infrastruktury. I když tohle všechno víme, cítíme se často úplně bezmocní s tím něco dělat. Přijde nám, že na druhé straně je taková přesila, že naše úsilí k ničemu nevede.

 

Jsme skutečně bezmocní?

Jak na to, abychom se pocitu bezmoci zbavili a skutečně mohli stávající řád věcí měnit? Jednoduše. Najdeme si ve svém okolí někoho, kdo do toho půjde s námi. Pak nám míň hrozí, že ztratíme entuziasmus a složíme ruce do klína. Napadlo mě tedy, že bychom se do toho měli pustit společně. Vyzkoušet si v malé skupině spřízněných duší, jaké máme možnosti s těmi konzumními vzorci hnout. Za asistence Pravého domácího by to mohlo jít (skoro) samo. A začneme od píky: chleba je na stolech většiny českých domácností každý den, tak zkusíme začít právě tady. Myslím, že většina čtenářů Pravého domácího už svůj chleba peče, teď jde o to, aby každý o kousek rozšířil okruh lidí, kteří pochopí cenu skutečného pečiva. Co třeba soused? Nebo tchýně? Mně osobně se podařilo pár lidí z okruhu mých známých nadchnout, ale nemohu se naklonovat. Jiná věc by byla, kdyby se toto podařilo i dalším. Pak se dá mluvit o úspěchu.

 

Kam putuje energie

Neříkám, že péct mají všichni. Ale měli by si to alespoň vyzkoušet. Pak by jim bylo míň zatěžko zaplatit za kvalitní pečivo o trochu víc. Nízká cena v supermarketech totiž způsobuje řetězové škody, kterých si vždy nejsme plně vědomi. Když přestaneme chodit pro pečivo k lokálnímu pekaři, asi bude muset zavřít krám. Co potom? Chvilku bude bez práce a pak možná najde uplatnění v sekci rozpékaného pečiva ze zmrzlých polotovarů v Bille nebo Albertu. Do práce bude jezdit autem, místo toho, aby chodil pěšky na hlavní třídu. Pekař nebude moct uplatnit svoje zkušenosti, teď už se po něm bude chtít, aby jen dodržoval technologické postupy, které jsou stejné na všech prodejnách řetězce. Dost možná ho taková práce přestane bavit. Ale ono to tak být nemusí. Nataša Foltánová často mluví o penězích jako o našem volebním lístku. Zamýšlí se také nad tím, kam jde naše energie, která je v penězích obsažená. Je to energie, kterou jsme do peněz vložili my svou prací. A také na nás záleží, kam výsledně tato energie doputuje.

Jak na to? Společně!

Mám zkušenosti s pečením kváskového chleba a už jsem rozdala hodně návodů přátelům a známým. Pak se ke mně občas donesla zpráva, že chleba vyšel, ale byl takový moc vypečený nebo vysušený. Takové moje chleby nejsou. Doporučovala jsem plecháček s vodou pro udržení vlhkosti. Ale pravda je taková, že když se peče chleba, je nejlepší ho upéct hodně. Jak je trouba plná chlebů, plecháček s vodou netřeba. Z toho vyplývá, že pravé domácí chlebopečení můžeme zahájit tím, že se nejdříve rozhlédneme kolem sebe, kdo z našich příbuzných, přátel nebo sousedů by měl zájem se k takovému chlebopečení připojit. Třeba je to už také samotné napadlo, ale neměli odvahu nebo čas se do toho sami pustit. Chce to jen trochu motivace. Pravý domácí vám poradí se vším ostatním a péct budeme v dubnu s vámi!

Please reload

bottom of page