Nejsem líná, můžou za to objektivní překážky!

Přiznám se, že jsem ten termín slyšela poprvé teprve nedávno. Prokrastinace. Dokonce jsem do té doby netušila, že tak obludně zákeřná věc, jakou chorobné odkládání úkolů nepochybně je, vůbec existuje. A hned jsem nabyla důvodného podezření, že touto poruchou rozhodně trpím. Nikoli leností! Hurá, ono to má název. A ještě takový důstojný!

A hned mám dojem, že bych si měla naordinovat nějakou zásadní léčbu. Takové tři měsíce ve francouzských lázních, eventuálně na pláži v Karibiku pod dohledem statného ošetřovatele. Dovedu si představit, že tam by se mi každodenní úkoly typu: jít se slunit, na drink či výborně navečeřet, odkládat vůbec nechtělo. Snad by ovšem po návratu nenásledovala recidiva…?

Příznaky tohoto úkladného stavu nejsou pochopitelně tak jednoznačné, jako když vám vyskákají pupínky nebo vás něco úporně svědí. Prokrastinace se tváří nejdřív trochu nenápadně: Tu si dojdete pro jistotu ještě jednou odskočit. Tu se potřebujete nutně nasvačit, tu kouknout z okna a samozřejmě nesmíte zapomenout po sto padesáté zkontrolovat emailovou schránku. Jsou nepochybně i pokročilejší stádia, kdy hodiny čučíte na facebook, zevlujete na gauči, v terminálním stádiu už jen hnípete v peřině. A odkládáte a odkládáte a odkládáte.

Třeba můj dnešní příspěvek do blogu. Původně jsem chtěla psát o závažném tématu, lkát a rozčilovat, dovolávat se nápravy. Jenže, odloženo. Tak vám aspoň nabídnu jednu svoji moc let starou básničku. Je totiž tematická. I tenkrát mi závažné okolnosti nedovolovaly plnit dané úkoly. Nebyla to zlovolná prokrastinace, byl to tenkrát naprosto nevyhovující kus nábytku.

Nebo že by vlastně naprosto vyhovující?

MAGNETICKÁ POSTEL

Ne, já nejsem líná kůže!

To má postel za to může.

Ať jdu kolem v jakékoli době,

neváhá a přicucne mě k sobě.

Jako by v ní byly nasety,

extra přitažlivé magnety.

Ačkoli je to mým vroucným přáním,

ať dělám, co dělám, nikdy se neubráním.

Než vteřina se potká s vteřinou,

skončím pod měkkou, teplou peřinou.

Na poslední chvíli nakreslila a napsala Markéta Daňhelová

#markétadaňhelová