Před Vánoci nám napsala Lucie email, který bychom s vámi rádi sdíleli...
Předem mého psaní vás srdečně zdravím a předesílám, že píši svým způsobem v dobu pro mne (věřím, že i pro vás.-)úplně nevhodnou, neb jsem sem (do nákupního centra) přišla za účelem dokoupení darů a vánočních balících papírů, večer mne čeká schůzka se zbytkem skupiny a další schůzka s rodinnými přáteli, kteří jsou také početná skupina… zítra má sedmnácté narozeniny nejstarší syn, pár dní na to svátek nejmladší syn, hop a už jsou Vánoce… já tu sedím a místo všeho čtu Prdočas. V hlavě mi bliká červený vykřičník, jak to všechno stihnu a v nějaké jiné části mne se honí další šalamounský nápad. Pod stromečkem budu celé skupině mých bližních předčítat články z Prdočasu, protože jim to dá spolu s mojí přítomností mnohem víc, než cokoliv jiného. Ano, to povlečení s 3D Eiffelovkou, pro moji Viktorku, které mne mile francouzsky naladilo a přitáhlo k článku Falešná Pařížanka, kde Kamila Boudová popisuje svůj porod v Paříži ovlivněný i naší knihou, pod stromeček s láskou přidám. A už nyní si dovoluji s radostí mi vlastní, svobodu v sobě, protože už jsem tady, v nákupním centru, málem propadla pokušení mít přeci jenom pod stromečkem pro každého dárků víc, než dva, které jsem si ustanovila. Rozhovor Markéty s Václavem Malým, mne opět krásně “usadil” a tak jsem si v klidu přečetla i o svíčkách, byla úplně nadšená z článku Katky Varhaník Wildové a v duchu poděkovala našemu životu na vesnici, za to, že už jsme zkušenost s vejci, která nejsou v zimě k mání a spol., učinili. Ó jak jsme byli kdysi překvapeni, že v listopadu už vajíčka prostě “nejsou”:-) Tolik mi ten Katčin článek opět připomenul podobnost k procesu, kterým přicházíme na svět, stejná témata, násilí, nerespektování přirozených cyklů procesu, nepřizpůsobivost… témata, která nás zrozence v porodnicích současné doby, provází od samého počátku našeho příchodu na svět.
Tak moc mne už po několikáté potěšil článek Markéty Ovsíkové o Hearth.netu a zároveň se zatajil dech, protože to úžasné svítící Jablko na kterém vám píši právě tyto řádky, jsem před chvílí vytáhla z tašky, kterou Markéta vyrobila a darovala na našem jarním ženském prdočasovém setkání. Nevím vůbec jak a kdy se mi na tu stejnou tašku dostala placka s nápisem “Přeji štědrý den” a já si až náhodou při prvním čtení Markétina článku všimla i těch malých písmenek na tašce: www.hearth.net. I já jsem tehdy Markétu obdarovala knihami z mé ruky, duše a našeho vydavatelství. Bylo to spontánní a skutečně to velmi hřeje dodnes. V Markétině tašce, nenosím pouze své kouzelné svítící jablko, ale i vzpomínku na jedny šikovné ženské ruce a velikou radost z Bytí.
O radosti z mého dávného učitele astrologie Tondy Baudyše, nebo Lunáři Lindy Nollové, který mi mimojiné věnovala a já jí na oplátku věnovala moje Bosonahé příběhy, se už moc rozepisovat nebudu. Jen ještě chci napsat, že s Lindou jsme spolu kdysi proti sobě stanuly pod vodní hladinou tak, jak nás Pán Bůh stvořil, a já se díky ní dostala až na dno. Tedy vodní dno. Bylo to něco, čeho jsem se do té doby velmi bála. Položit se na vodní dno a ještě se nechat “přišlápnout”… Tehdy jsem pochopila, že se není třeba bát. Že se tam dole pouze otevírá jiný úhel pohledu… kromě už známého poznatku, že jedině ode dna se dá zase se vší vervou odrazit nahoru. O vodě a jejích darech bude vyprávět v příštím roce v Pravém domácím časopise Blanka Kolářová Sudíková… Čímž se ladně dostávám k novému roku, abych mohla říct, že se v něm mmj. velmi těším na Rádio, které má smysl poslouchat… Má smysl in-formovat a tvarovat smyslů- plně.
Děkuji za všechnu tu energii. Vzpoměla jsem si, na otázku, která se týkala Prdočasu a kterou jsi jednou položila Markéto Petře: “Víš, že je to jen bublina?” Petra tehdy odpověděla, že se ta bublina stále zvětšuje.
Když Člověk přichází na svět s respektem k při-rozenému procesu, když se přizpůsobuje, plyne, střídá dynamiku akce a relaxace (přirozený porod je dokonalé “konání nekonáním”, přizpůsobivost a pevnost zároveň, jemnost a síla…), vytváří se kolem rodící - život dávající(životo-dárné) ženy bublina ohromné energie. Ta “bublina” ochraňuje a vyživuje. Je zdrojem energie pro ženu a dítě (potažmo muže) do dalších dní a let. Ta konkrétní energie se časem vstřebá, ale nikdy se neztratí.
To samé přeji do dalšího roku Časopisu i jeho mladšímu sourozenci Rádiu. To samé přeji nám všem.
Jsem ráda, že to tu mohu teď s čistou hlavou zabalit a balící papír vyřeším nějak jinak. Asi si vytvořím pravý domácí.
LÁSKA VÍ NOVÝ ROK!