Pollyannina Hra na Radost

Znáte příběh veselé holčičky s krásným jménem Pollyanna? Pamatujete si, v čem tkvěla její nevyčerpatelná dobrá nálada? Ne? Tak tedy…

Když byla Pollyanna malé děvčátko, zemřela jí maminka, a tak zůstala se svým tatínkem, kterého velice milovala. A právě on ji naučil Hře na Radost. Pravidla jsou jednoduchá: Hráč hledá na všem, co se mu stane, něco, z čeho se může radovat. Cokoliv. Například, když si zlomí nohu, řekne si: „Mám radost, že nejsem stonožka a nezlomil jsem si noh sto.“

Účelem hry je, aby se pro vás radování stalo zvykem. Na všem se dá nalézt důvod k radosti. Radujte se, když vyjde slunce, když uslyšíte zpěv ptáka, někdo se na vás usměje, rozkvete poupě, neujede vám autobus,… když se vám povede uvařit oběd, ale i když se vám nepovede uvařit oběd. („Alespoň už vím, na co si dát příště pozor, trocha hladu neuškodí, můžu si koupit ten špenátový závin z pekárny, …“)

Pollyanna díky této hře zvládla těžké období, které přišlo, když její tatínek zemřel a ji si vzala na starost její jediná příbuzná – nevraživá teta Polly.

A jak celý příběh skončí? To se můžete dozvědět v knize Pollyanna (Eleonor H. Porter, 1. vydání 1913), nebo ve stejnojmenném filmu (režie – Sarah Harding, 2003).

Obojí doporučuji všem bez rozdílu věku.

Nakreslila a napsala Anna Ovsíková,

dcera Markéty a Pavla Ovsíkových

#annaovsíková