Babička na hlídání

Tak už i na nás došlo. Ačkoliv jsme se tomu dlouho s úspěchem bránili, v březnu jsme si museli přiznat, že pokud syn nemá přijít o skauta a my o práci, budeme se muset poohlídnout po někom, kdo by nás na jedno odpoledne v týdnu zastoupil. Původně jsme se bavili o hodině, nakonec z toho byly tři, ale postupně...

Děti se vyjádřily, že by si přály babičku. Celkem nás tím překvapily, ale zdálo se, že mají jasno. Svoje vlastní babičky nevidí bohužel asi tak často, jak by potřebovaly, navíc ony je rozmazlují, mají je rády a všechno je s nimi hrozně moc fajn. Paní učitelky ve školce jsou ke všemu slečny, takže další mladé kočky děti v životě nepotřebují. Přiznávám, uklidnilo mě to. Okamžitě jsem si vybavila radu své kamarádky, která tvrdí, že chůva k dětem by měla být rozhodně starší než je matka (tedy já) a klidně i než otec (můj muž). Souhlasila jsem a nadšeně se dala do průzkumu trhu.

Objevila jsem dokonce agenturu, která hlídací babičky nabízí! Měly tam fotky a my jsme si s dětmi začali vybírat. Pak jsem zavolala na horkou linku a dozvěděla se, že všechny z našich favoritek už jsou obsazené. Nabídka těch volných nám měla přijít mailem.

Profil dorazil jeden.

Koukala na nás padesátnice a mně se zdála „dobrá“. V neděli přišla na koláč a čaj a ve čtvrtek měla začít. S pečlivostí sobě vlastní jsem se snažila nastínit a dopředu řešit všechny situace, které mohou nastat, přesto jsem se netrefila. Babička se s dětmi ztratila, ve školce zapomněla synovu bundu a na skauta nedorazila. Když mi telefonovala do práce, že Tadeáš neví cestu, málem mě kleplo. Syn se jmenuje Matyáš a já v navigování nevynikám ... Naštěstí se postaral manžel. O chůvu, pak i o děti. Nebylo mi z toho dobře, ale chtěla jsem jí dát ještě šanci.

Dostala další tři.

Než mi došlo, že to nejde. Nepůjde. Že se nikdy neusmála a že si pořád připadám, jako bych se za něco měla omlouvat. Přitom ty přešlapy (a že jich bylo dost) dělala ona. Ta paní, která měla být naší náhradní babičkou, skoro členem rodiny. Vybavovaly se mi historky, kdy chůvy jezdí s rodinami na dovolenou a sdílí s nimi jeden vánoční stůl. Když jsem do kulis obsadila „naší babičku“, oklepala jsem se hrůzou...

Poslali nám druhou. O třináct let starší, než ta první. Manžel se smál, že jí je dokonce víc než nám dvěma dohromady, ale když nám při první návštěvě skoro usnula na gauči, usmívat se přestal. V ten moment bylo jasné všem (včetně dětí), že to bude slečna.

Máme ji týden a je fantastická.

Chůvu konečně nalezla Beáta Matyášová

#beátamatyášová