Ta dělá to a ten zas tohle

Tady je tesař, klempíř, zedník, a tady služka, oráč, kamnář… tak nějak to kdysi zpíval Jan Werich ve své písni Ten dělá to a ten zas tohle. Uplynulo jen pár desítek let a spoustu povolání z Werichovy písně dnes už neznáme. Přišla ale mnohá jiná.

Zvoní mi telefon. Neznámé číslo. Je sobota, sedm večer, zřejmě volá někdo blízký s něčím velmi důležitým. „Dobrý večer, paní Kruntorádová, tady Telefona Průzkumová, máte prosím pět minut čas na malou anketu o spokojenosti zákazníků se službami naší stavební spořitelny?“ ptá se naučeně příjemný hlas a já nevím, zda tato úvodní věta byla skutečně řečena člověkem nebo zda ji Telefona pustila jen z nahrávacího přístroje a až poté, co odpovím, se mnou bude mluvit reálná bytost. Opáčím svou naučenou větu. (Možná si ji pro příště také nahraju, protože tuto situaci nezažívám poprvé, dokonce ani podesáté, ale snad už posté.) „Milá Telefono, s vašimi službami jsem v zásadě spokojena, jediné, co mi vadí, je obtěžování průzkumovými telefonáty o víkendu, ve všední den večer i kdykoli jindy. Vadí mi, že jsou utráceny peníze – zřejmě i mé – na službu, o které se domnívám, že je k ničemu. Jsem ráda, že je můj hovor monitorován, snad bude k mému názoru přihlédnuto, odpovídat na vaše otázky nebudu, děkuji a hezký den.“ Můj manžel ve stejné situaci dodává obvykle ještě: „Nechcete si najít jiné zaměstnání? Opravdu vás to baví?“ Ano, je to zaměstnání. A těžké. Náročné. Chudák pracující musí být v plném nasazení i o víkendech a večerech. Už ve škole nás učili, že jsou povolání, či spíše poslání, kdy dotyčný musí být k službám ostatním v případě potřeby i v noci, o svátcích… Tehdy se mluvilo hlavně o lékařích, hasičích, policistech, v dnešní době přibyla evidentně spousta dalších takových poslání.

Doba je zvláštní. Když se kouknu na servery s nabídkou a poptávkou práce, vlastně ani nevím, jakou práci kdo hledá, jakou práci kdo nabízí. Kde je onen pověstný platnéř, kovář, krejčí, pekař? Všude jen Senior Learning and Development Specialist, Operations Manager, specialista kontaktního centra, produktový manažer, referent podpory prodeje v korporátním bankovnictví či Junior Salles Asistent … Werichova píseň v dnešní době by holt poztrácela svou původní poetiku.

Nedávno jsem šla procházkou naší ulicí, vedle mě zastavilo auto a řidič se ptá, zda jsem místní a zda nám do schránky chodí pravidelně letáky obchodního řetězce nedaleko od nás. Když jsem odpověděla, že letáky do schránky nechceme, byl evidentně zklamán. Nebude mít další čárku do své pracovní náplně, která evidentně čítá kontrolu jiných pracovníků – zda skutečně letáky házejí do schránek nebo zda je vyhazují rovnou do koše. Nemohla jsem mu pomoci, protože to nevím, ale až příště přijede jiné auto a bude se ptát, zda tu jezdívá pán a ptá se, zda nám chodí do schránky pravidelně letáky, poctivě odpovím, že ano a že pán plní své pracovní povinnosti dobře a že by mu měl být zcela určitě zvednut plat či udělena pochvala. Je to dobrý pracovník. A až přijede pán, který se bude ptát, zda přijel pán, který se ptal na pracovní morálku pána, který zkoumá… tak mu taky odpovím po pravdě. A budu jen koukat, že s každým dalším pánem se zvyšuje kvalita a luxus vozu, kterým přijel a poznám to i přesto, že se v autech vůbec nevyznám, protože to bude rozdíl propastný.

Od jedné známé jsem se dověděla, že existuje i zaměstnání, jehož náplní je zhruba toto: Nastoupíte k firmě, která vyrábí dejme tomu přípravek proti psím blechám. Sednete k počítači a začenete hledat diskuse, kde si pejskaři vyměňují své zkušenosti, jak na blechy. A vy do každé té diskuse zasáhnete nějakým komentářem. Můžete si měnit jména, pohlaví, věk, můžete (či spíše měli byste) měnit text svých prohlášení, jedinou podmínkou je, že budete - jednou jako důchodce z vesnice, podruhé jako maminka na mateřské, které blechy od labradora skočili až do kočárku - vychvalovat přípravek své firmy. Je to vlastně velmi kreativní práce.

Kamarád zase nedávno dostal nabídku od opravdu velké nadnárodní korporace na post, který by po něm vyžadoval chodit mezi poslanci a, řečeno hezkým slovem, lobbovat za přijetí či nepřijetí zákonů, které by nějakým způsobem mohly ovlivnit prodej výrobků daného koncernu. Kamarád zmíněný post nepřijal, za což si ho my okolo vážíme, ale vědomí, že to do pár hodin po něm udělal zcela jistě velmi rád někdo jiný (neb měsíční gáže byla opravdu slušná), mě poněkud zneklidňuje.

Ne, nezlobím se na nikoho, kdo pracuje v call centru, na nikoho, kdo je junior nebo senior manager čehokoli, na nikoho, kdo vyrábí grafy a tabulky o nadměrném nárůstu tabulek a grafů ve všech oborech lidské činnosti. Soucítím se všemi, kteří musí živit rodinu a nějak se jim nedaří vydělat peníze tím, že by pekli koláče, vyráběli židle nebo šili boty. Ale nějak si moc nepřeju, aby nastala situace kdy všichni všechno všechněm dáme, protože se bojím, že v těch hromadách produktových výstupů, rešeršních synopsí a mediaplánů budeme jen těžko hledat obyčejný rohlík.

Napsala Petra Kruntorádová, ta, co dělá to a hned zas tohle.

#petrakruntorádová