Letní plynutí času

V poslední době často nachytám sám sebe, že mám tendenci moralizovat, radit a poučovat. Jsem s tím sám sobě otravný, ale když kolem sebe vidím tolik zbytečných (nebo přímo škodlivých činností), je těžké potlačit snahu "poradit". Tohle byste neměli jíst... takhle byste neměli mluvit... tohle nedělejte... škodíte tím sami sobě... Samozřejmě také dělám mnoho věcí nesprávně, ale radí se lépe těm kolem sebe. Ani moudrá věta "Se změnami začněte u sebe" mi občas nezabrání poučit okolí. Snad toho nechám alespoň teď v létě. Jsou přece prázdniny, a to mají i učitelé volno. O prázdninách "vychovávají" jenom OOR (opravdu otravní rodiče). Raději si lehnu na záda a budu se koukat do nebe. Mraky plují a člověka napadají lepší myšlenky, když se kouká vzhůru. Napadnou nás, a potom plují pryč. Asi s těmi mraky. Kdysi dávno jsem také ležel na zádech a koukal do nebe. Bylo hezké přemýšlet, co mi asi léto přinese. Podívejte, co jsem si tenkrát zapsal: Je trochu absurdní ta myšlenka co si pohrává s mojí nerozhodností do koho se zamilovat Je trochu absurdní ten pocit nejistoty Ale je tolik dívek, tolik žen tolik věcí, stromů a řek... Slunce na obloze Mám Nemám Jak rozdělit lásku na tisíc kousků Jak ji nerozdělit Nevidět Krásu v kapce rosy třpytící se na mladém květu růže neslyšet šumění listí v korunách stromů Ale i to jsou přece lásky A já jsem všem dnes nevěrný s prvním ranním paprskem který urazil takovou dálku jen proto aby mi zahřál palec na levé noze a ztratil se kdesi v trávě Lehněte si do trávy, koukejte do mraků a nechte vše plynout. Vidíte? Už zase radím...

Zasnil se a básnil OOR Pavel Ovsík.

#pavelovsík