Páteční nápad

V pátek mě napad nápad. Jsem si jistá, že nejsem první, ani poslední a věřím, že jsou lidé, kteří obsah mé myšlenky už dávno uskutečňují. Přivedl mě na něj tento text: Chtěla jsem prodávat marmelády aneb proč nemůžeme pomalu růst?

Naprosto s autorkou souhlasím. I já už jsem několikrát zvažovala, že si obstarám povolení, sem tam něco upeču či uvařím, oblažím strávníky a vydělám si přitom nějakou tu korunu. Péct a vařit mě baví, myslím, že výsledky jsou obstojné a nějaká koruna se taky hodí. Ve svém pátrání jsem ale zatím zůstala v bodu A, tj. že jsem se nechala informovat příslušným úředníkem na Městské části, co že bych k tomu potřebovala. Příliš optimismu mi rozhovor s ním nedodal a zatím jsem se ani neposunula dál. No a najednou mi přijde do ruky tento blog od paní, která by chtěla s upřímným srdcem vařit dobré a zdravější marmelády, ale úřední šiml jí skočí do cesty a nastaví jí nohu, případně si druhou ještě přikopne. V hlavě mi běsní jedna otázka za druhou: Proč nemůže člověk v malém množství a v normálním čistém prostředí vyrobit a následně prodat něco dobrého bez chemických přídavků, zatímco ti, co k tomu mají oprávnění, vyrábějí ve velkém poživatiny, kterým kolikrát toto označení ani nepřísluší a které obsahují většinu umělých přídavků na úkor přírodní chuti a kvality? Ano, paní Lenka má naprostou pravdu, když se ptá: Proč nemůžeme pomalu růst? A já se ptám: Což takhle výměnný obchod?

Mezi své činnosti poslední doby jsem zařadila šití látkových tašek na nákup. Baví mě vybírat látky a zhotovené tašky pak prodat tomu, koho taky rozčiluje ta záplava igelitek a sáčků (které kolikrát ani nevydrží transport domů). Ale jak to provést, nevím. Logistiku jsem schopna aplikovat jen pro organizování rodinného života a s internetem se kamarádím povrchně. Můžu to zatím zkusit jen mezi přáteli a ze zkušenosti vím, že takové počátky jsou vlastně nejlepší. Takže: Nabízím - šitou plátěnou tašku na nákup. Co nabízíte vy?

Zajímavý nápad si na nás ušila

Markéta Ovsíková.

#markétaovsíková