Děti hlásí

Vedeme si náš malý rodinný blog a to nejen proto, aby měli prarodiče přehled o tom, co všechno jejich vnoučátka podnikají ale i proto, aby se v propadlišti dějin neocitly rodinné perly v podobě hlášek našich dětí. Dnes jsem si onen seznam opět projížděla a u mnohých se dojala, u spousty zasmála. O několik z nich bych se s vámi ráda podělila, protože perly to opravdu jsou:

Já: "Ondro, Míno, kolikrát jste krmily naší kočičku? Když jsme si ji brali, tak jste slibovaly, že se o ní budete starat!"

Ondráš: "Mami, my se o ní ale staráme."

Já: "Jo a kdy naposledy jste jí daly najíst, daly jí napít nebo jí vyčistily záchod?"

Ondráš: "Mami, ale my jí dáváme lásku. Spousty lásky!"

Mína: "Jo!"

Stydím se a jdu vynést záchod.

-

Ondráš: "Mami, může si Mína vzít náušnice?"

Já: "Ondráši, to nejde. Ona nemá v uších dírky."

Ondráš: "A proč?"

Následuje několikaminutová přednáška o tom, proč nechci, aby měla Mína dírky v uších.

Ondráš trochu naštvaným a trochu zoufalým hlasem k sestře: "Tak nemůžeme!"

-

Můj muž: "Takže, připravte věci na víkend. Vezmete si 2 trička, 2 kraťasy, plavky ..."

Ondráš: "Tati, můžeš mi to, prosim Tě, nakreslit?"

Píšete si taky hlášky svých dětí? Sem s nimi!

Hlásily děti Zuzky Čítkové.

#zuzanačítková