Cena času

Existují věty, které mnohdy užíváme, aniž bychom se zamysleli nad jejich skutečným významem a nad tím, zda jsou pravdivé. Ideální příklad je rovnou pojmenováním tohoto jevu: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.‘‘

Opravdu je to tak? Je recept na pravdu takto jednoduchý? Možná snad stokrát opakovaný nesmysl zapadne do reality našeho uvažování, že už o něm nepřemýšlíme. Nedávno jsem se při vyslovení jednoho takového nesmyslu poslouchal a došlo mi to. Byla to často používaná moudrost „čas jsou peníze‘‘. Kolikrát už jsme to vyslovili a tvářili se přitom „chytře‘‘? Přitom nemůže být větší omyl než toto.

Už ten základní rozpor: času mají všichni stejně, což nelze říci o penězích. Není mnoho spravedlivěji rozdělených komodit ve vesmíru, než je čas. Každému je rozdán stejnou měrou. A není mnoho věcí, které si za peníze nekoupíte. Čas na prodej není. Nelze proto penězi měřit. Jak to tedy je myšleno? Je rovnítko mezi časem a penězi jen proto, abychom slovy klasika věděli „od kdy do kdy a co za to?‘‘ Čas dělíme na pracovní (kdy peníze vyděláváme) a volný (kdy je utrácíme). Který čas má pro nás větší cenu? Ve kterém čase mají peníze větší cenu?

Ano, je to jasné: čas má mnohem větší cenu než peníze. Paradoxně o utrácení času přemýšlíme mnohem méně než o utrácení peněz. Investiční strategie můžete studovat na prestižních školách. Jak investovat čas se musí naučit každý sám. Podle toho to také vypadá. Učených padá z nebe málo. Čím více o tom přemýšlím, tím hloupěji mi věta „čas jsou peníze‘‘ zní. Dám si pozor, abych ji už neopakoval. Na říkání nesmyslů je můj čas drahý :-)

Ve svém drahém čase, nikoli však za peníze,

napsal a vyfotil Pavel Ovsík.

#pavelovsík