top of page
Search

Svět, kde všechno jde

  • d43184
  • Feb 11, 2015
  • 2 min read

Sedět v hospodě, nadávat na politiky, na poměry, na úřady, na doktory, na život a nic s tím nedělat, to je prý typická česká vlastnost. Čecháčkovství. Podle mě to je blbost. Já tuhle nálepku odmítám a dokáže mě zvednout z postele a posadit ke klávesnici, i když mi teploměr ukazuje zrovna 39°C.


Všude kolem sebe mám lidi, kteří nenadávají, ale činí, co chtějí. Když něco nejde hned a jednoduše, neodradí je to. Vymyslí to jinak.


Třeba naše Petra s Danem. Chyběl jim na trhu časopis, který by psal o věcech, co je zajímají. A co oni s tím? Sedli si snad do své přírodní zahrady s indickými běžci a snili se založenýma rukama, že si o nich jednou někde přečtou? Nikoli. Časopis o všem, co je skutečné, si založili. (Děkuju.) Nebo Markéta Ovsíková. Šije plátěné tašky, zavařuje, peče, kreslí, zkrátka tvoří. Jenže, aby svoje výrobky mohla prodávat, musela by je všemožně certifikovat a úřední proces by byl tak složitý, že by jí to nejspíš vzalo elán do jakéhokoli dalšího tvoření. A tak vymyslela Něco za něco: Pravý domácí byznys, kde si může svoje výrobky vyměnit za vaše. Neoficiálně, zato s radostí. Nebo vlastně i já. Konečně jsem se rozhoupala, přestala si zoufat, že náš blog zeje prázdnotou, a píšu sem příspěvek.


Lidí, co žijí jinak, i když většina tvrdí, že to takhle přeci nejde, je čím dál víc. Stačí kouknout na dokument Žít změnu, o kterém budeme také někdy psát. Je plný takových jedinců a rodin. I náš časopis je jich plný. Skupina Něco za něco je jich plná. Svět je jich plný. Alespoň ten můj.


Asi jsem naivní, asi dost, vždyť moje nejoblíbenější knížka v dětství byla Neználek ve slunečním městě. Asi je to těmi patnácti lety bez televize a denodenní dávky deprimujících zpráv. Asi už také blouzním z horečky. Ale kolem mě jste opravdu všichni, (když zrovna chcete,) nadšení, odhodlaní, nebojácní, vynalézaví, tvořiví. A je úplně jedno, že u voleb se zpravidla ukáže, že ten můj svět tvoří pouhá tři procenta všech Čecháčků. Na mou soukromou Utopii, ve které všechno jde, to bohatě stačí. Díky, že v žijete se mnou. Nebo snad ne? :-D


Z chřipky blouznila Markéta Davidová.

 
 
 

Comments


© 2013 PDČ

bottom of page