Obchod z dyjamantama

Před časem mě můj 8letý syn v autě překvapil s otázkou. Chtěl vědět, čím bude, až bude velký. “Čím chceš, to si jednou vybereš ty sám,” řekla jsem mu. “Chtěl bych mít obchod,” odpověděl pohotově. Asi už o tom přemýšlel. Chtěl ještě vědět, jak to všechno bude, a tak jsem se mu pokusila vysvětlit, co všechno bude po základce, jak probíhá výběrové řízení, že pak bude dostávat za práci peníze. Moc se mu to líbilo.

Taky se vám občas stane, že se dokážete přesně nacítit na okamžik, který prožívají vaše děti? Že znovu procítíte úplně ten samý moment, když jste to samé prožívali jako děti? Chvilku tam naskočí a je moc těžké ho udržet. Jde hned pryč a vy se zase cítíte jako dospělý. Takový záblesk. Mám takové zvláštní místo, kde se mi to povede pokaždé. Je to kousek od školy, kam teď chodí i můj syn. Když jsem čekala na autobus, chodívala jsem si kupovat do obchodu nad zastávkou Vitacit. Když jsem se s ním v dlani vracela k zastávce, představovala jsem si, jaký to bude, až budu dospělá. Přiznám se, že jsem hlavně myslela na to, že si budu moci koupit Vitacitu kolik budu chtít :).

Ale zpět k obchodu… Druhý den si šel syn hrát ven před dům. Něco tam kutil, nezkoumala jsem to. Až druhý den jsem se začala rozčilovat, kolik “bordelu” zase nechal před domem. A on to byl obchod. Zastyděla jsem se. První den tam prý seděl a lidé chodili okolo a on se styděl jim něco nabídnout. Další den už se zeptal kolemjdoucích, ale nikdo neměl zájem. Nikdo si nic nekoupil. Prvními nakupujícími jsme byli až my rodiče. Bylo to úplně dojemný. Na poličce měl vyskládané krystaly a kameny, které našel. Říkal, že to bude zkoušet dál. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

#zuzanačítková