Přifoukněme bublinu!

Ležím v posteli, ale nepříjemná bolest mě nenechá zabrat. Koukám do stropu a přemýšlím. Psychosomaticky stav močového měchýře ukazuje, jak umíme snášet a vypouštět tlak. Tak co za tím asi tak bude? To, jak jsem se včera zase naprosto nevyrovnaně a proti všemu přesvědčení nechala vytočit od dětí? To by mohlo být… Nebo snad ten týpek, co hrne na facebooku jednu nenávistnou hlášku za druhou a kterého mám v „přátelích“? Áhá. To bude nejspíš ono! Několikrát jsem se ten den nad jeho větami rozohnila. Mám mu napsat do komentáře, co si o tom myslím? Tím ale rozpoutám další nehezkou diskusi… Nebo do soukromé zprávy? Mám se do toho vůbec motat? Nakonec si jen vypínám jeho příspěvky a snažím se jít od toho…

Jenže ouha, můj močák si myslí, že jsem od toho až tak nešla. Sedím na pohotovosti a přeji si jediné. Aby už na mě konečně přišla řada a já si odnesla vytoužená antibiotika. Víkendové neduhy evidentně nepostihly jen mě, v nevlídné čekárně se nás zoufalců krčí dost. Krátím si čas četbou. Vzala jsem si s sebou Zaříkávače nemocí od Jana Hnízdila. Haha, slušná ironie. Bohužel za pár dní odjíždíme na rodinnou dovolenou a já jsem přesvědčena, že si nemohu dovolit čekat, jestli se mi podaří svůj orgán ukecat. Pardon, Jane, zaříkávání hned od příště.

Nějaký čas na to dělám pro PDČ rozhovor s Petrem Vackem a narazíme na téma, které jsem neuměla tenkrát v zimě snést a vypustit. Totiž to, že mezi lidmi je pořád hodně nenávisti. „To je tady tradiční. Lidé jsou zakomplexovaní, plní křivd a ústrků, které oni sami řešit neumí. A to nemusíš být muslim, můžeš být ekolog, feministka, vegetarián nebo jíš syrovou stravu, v ten okamžik jsi divná. Ať si proboha každý jí, co chce, vždyť je to jeho věc,“ říká mi k tomu Petr. Já přikyvuju, Petr mě - po vypnutí dotyčného týpka z fb-světa a po cíleném nevyhledávání podobných zpráv - vrací do reality.

Ano, je to smutná realita. Uvědomila jsem si ale jednu věc. Vím o jedné takové pěkné bublině. Bublině lidí, kteří se rojí kolem Pravého domácího. Jsou to lidé veskrze milí, příjemní, rádi pochválí, rádi se radují, rádi radost sdílejí. Je to neuvěřitelné, ale nám nechodí prakticky žádné negativní ohlasy! Samozřejmě, pokud bychom se dostali mimo naši bublinu, tam bychom si jistě vyslechli, co že to píšeme za hovadiny! Uvnitř je ale pěkně. Pozitivní zpětnou vazbu od čtenářů si nazýváme dopingem. Však jsme si teď zase pustili žilou na festivalu Evolution! Když tak s Petrou postávám u našeho stánku a odchází další z těch, kteří nás přišli „nadopovat“, říkám jí: „Je ti ale jasný, že se pohybujeme v bublině? Okolo ní bychom si to slízli…“ „Jo, máš pravdu,“ souhlasí Petra, nadechne se a dodá: „Ale taky je jasný, že se ta bublina zvětšuje!“

Jo! Foukejme z plných plic, ať nám ta bublina pěkně roste! :-)

Vypustila ze sebe Markéta Čepická Daňhelová.

#markétadaňhelová